Home page    Akce     Semináře     Napište nám      Zpravodaj    Zajímavé WWW stránky      Publikace

 

KOLEKTIVNÍ ČLENOVÉ SVATOBORU

Gymnasium Františka Palackého

První víceleté státní gymnasium v České republice po listopadu 1989 bylo otevřeno v Neratovicích. Nový školní ústav se hned přihlásil k Františku Palackému a jeho jméno mu bylo propůjčeno. K této volbě přispěla skutečnost, že Neratovice, přesněji jejich dnešní součást Lobkovice měly to štěstí, že tady tento výjimečný člověk žil - zde sepsal větší část svých Dějin národu českého v Čechách a v Moravě - a že zde je dokonce pohřben. Podle slov své první (podnes) ředitelky Mgr. Ladislavy Novotné gymnasium se k němu přihlásilo ve všech rovinách: ne že by jenom pečovalo o jeho hrobku, ale zejména k jeho myšlenkám, které daleko přesáhly jeho dobu a jehož etické zásady by měly být rozvíjeny především v dnešní době. Pěstování vztahu k národu, k místu, k rodině - to jsou cíle, které se pedagogický sbor snaží prosadit i do programu této školy.

Gymnasium Františka Palackého je prvním z kolektivních členů Svatoboru, a to již od roku 1991. Styčným bodem navázání této spolupráce byla všeobecně úcta k osobnosti Palackého, jmenovitě pak to, že byl inspirátorem, zakladatelem a až do svého skonu roku 1876 prvním starostou Svatoboru. - Kromě jiných kontaktů se členové Svatoboru každoročně setkávají s pedagogy a žáky GFP v poslední květnovou neděli (nejbližší výročnímu dnu úmrtí Palackého, 26. 5.) u jeho hrobu, kde se toho dne scházejí i příslušníci rodu Palackých a Fr. Lad. Riegra, jenž byl zetěm Fr. Palackého. Setkání na lobkovickém hřbitůvku začíná vždy v 9 hodin.

Pedagogové chápou své poslání tak, že pro výuku není vždycky nejdůležitější, aby naučili děti spoustě vědomostí, které prohlubují a procvičují - to je samozřejmostí každého vyučovacího předmětu; ale co je důležité, to je atmosféra školy, protože kultivovat mladého člověka, to by mělo být cílem každé všeobecně vzdělávací školy. Gymnasium Fr. Palackého se o to snaží nejen ve vyučování, ve škole, ale také v mimoškolních činnostech sportovních, kulturních a společenských a v odborných seminářích. Vyloženě studentskou záležitostí je příprava a program studentských majales (konají se v další části poslední květnové neděle, o níž byla již zmínka); škola má také kapely, pěvecký sbor - všechno to vytváří prostředí, v němž by dítě rádo chodilo do školy, a ze školy si odneslo nejen vědomosti, ale i to, co dělá člověka kultivovaným tvorem. Již v počátcích existence tohoto učiliště vznikl též Klub přátel gymnasia, jehož členy se mohli stát nejen rodiče, ale i každý, kdo se chtěl s gymnáziem přátelsky stýkat a pomáhat mu v jeho potřebách.

Velmi podstatnou složkou je výuka cizích jazyků, která se neuzavírá do stěn školy. Byly navázány kontakty se zahraničníni školami, z nichž vyplynula pravidelná výměna s německým gymnasiem v Bavorsku, s holandským gymnasiem v Bolswardu a pravidelné stáže v anglickém soukromém gymnáziu ve Fulneku, což je osada v Anglii, založená kdysi dávno Moravskými bratry, kteří emigrovali spolu s Komenským, a jež se k této tradici stále hlásí. Řada neratovických studentů si odtud přinesla certifikáty nejenom z angličtiny, ale i z matematiky a fyziky.

Kontaktní adresa:
Gymnasium Františka Palackého (Mgr. Aleš Jinoch, ředitel),
Masarykova 450, 277 11 Neratovice; tel. 3150684 234, fax 315 685 373;
E-mail: info@gfp.cz  http://www.gfp.cz
____________________________________________________________________



Společnost Jakuba Jana Ryby

Památka Jakuba Jana Ryby, jenž prožil v Rožmitále pod Třemšínem jako učitel, vychovatel mládeže a neobyčejně plodný hudební skladatel 27 let svého pohnutého života, byla zde vždy velmi živá. Vždyť většina jeho skladeb včetně později tak proslavené České mše vánoční z roku 1796 vznikla právě zde. Proto snaha pečovat o jeho památku a hudební odkaz vyústila již před 1. světovou válkou do založení spolku s Rybovým jménem, avšak po válce již k obnovení činnosti nedošlo.
Myšlenka však nezanikla, takže po uvolnění spolkového života koncem roku 1989 se znovu projevila snaha sdružit vhodným způsobem Rybovy ctitele nejen odtud, ale v celé vlasti. Návrh několika rožmitálských nadšenců vedl k založení Společnosti Jakuba Jana Ryby na valné hromadě 27. října 1990. To již, po předcházejících oznámeních v tisku, začaly docházet první přihlášky nejen z Rožmitálu a okolí, jako z Rybova rodiště Přeštic, ale i z Prahy a z různých koutů Čech a Moravy. Prvním předsedou byl Jindřich Hásek z rožmitálského Kulturního střediska, jejž vystřídal od r. 1994 ředitel zdejší hudební školy Hubert Hoyer. Tajemníkem byl od počátku (dosud) ing. Ivan Hoyer, jenž působil v Brdském památníku a je pilným badatelem o životě a díle J. J. Ryby. Z jeho práce a práce dalších, jejíž byl iniciátorem, vydala SJJR řadu publikací, obsahujících známá, méně známá i nově objevená fakta o Rybově životě a díle. Od počátku spolupracovala SJJR s předními znalci Rybova hudebního díla dr. Berkovcem a dr. Spěváčkem. Společnost také zahájila vydávání svého Bulletinu, který každoročně přináší nejen zprávy o činnosti SJJR, ale i odborné statě o nových objevech jak muzikologických, tak rodopisných.

Svatobor, jmenovitě jeho tehdejší předseda ing. František Petroušek, navázal spolupráci se Společností J. J. Ryby, když jí poskytl pomoc k uskutečnění návrhu Rožmitálských, přenést z pražských Olšan na hřbitov ve Starém Rožmitále, kde je hrob J. J. Ryby, náhrobek jeho syna Josefa Arnošta Ryby, význačného profesora očního lékařství a děkana lékařské fakulty. Stalo se tak v r. 1993. Živou spolupráci udržoval po úmrtí F. Petrouška jeho nástupce dr. Miloslav Malý, jemuž - jako muzikologovi a emeritnímu řediteli Muzea české hudby - bylo Rybovo hudební dílo zvlášť blízké.

Na hřbitově ve Starém Rožmitále jsou tedy nyní památníky dvou osobností, za života vzájemně spřízněných nejen rodem, ale i opravdovou láskou a úctou, jak o tom svědčí i jejich korespondence - syna a otce, jemuž bylo zprvu odpíráno, jen pro dobrovolnou cestu, kterou odešel ze života, spočinutí v půdě zvané posvěcená.
Svatobor a Společnost J. J. Ryby se nadále vzájemně informují o své činnosti, setkání se uskutečnila i při návštěvě Brdského památníku v Rožmitále a kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále, na jehož původních varhanách, pamětnících hry J. J. Ryby, se každoročně předvádí Česká mše vánoční za vedení Huberta Hoyera.

Kontaktní adresa:
Mgr. Ivana Hoyerová, předsedkyně, Náměstí 23, 262 42 Rožmirál pod Třemšínem.
__________________________________________________________________________


Společnost Aloise Jiráska

Historie Společnosti Aloise Jiráska sahá do roku, kdy Mistr zemřel. Ustavila se 11. listopadu 1930. Jejím prvním předsedou byl univ. prof. dr. Josef Zubatý, předseda Akademie věd, ve výboru byli např. pražský primátor Josef Rotnágl, Leopolda Dostalová, prof. Miloslav Hýsek, Jiráskův syn JUDr. Jaromír Jirásek a zeť dr. Hanuš Jelínek, básník a režisér Jaroslav Kvapil, spisovatel Rudolf Medek, univ. profesoři Zdeněk Nejedlý a Albert Pražák a další. Společnost si dala za úkol soustředit všechnu péči o Jiráskovo dílo, osobnost i jeho památku.
V r. 1932 bylo ustaveno zvláštní kuratorium, jež pečovalo o uchování Jiráskova bytu v domě, kde žil a zemřel. Společnost se také zasloužila o zasazení pamětní desky na něm a o pojmenování nového mostu v jeho blízkosti Jiráskovým jménem.
Období 40. let znamenalo i pro Společnost A. Jiráska ochromení činnosti, avšak hned v r. 1945 nový výbor v čele s prof. Albertem Pražákem sledoval plnění tří hlavních úkolů: zřízení stálého muzea, postavení pomníku A. Jiráska a nové úplné vydání jeho spisů. Společnost A. Jiráska získala nakladatelství Šolc a Šimáček a vydala postupně Jiráskova díla ilustrovaná Mik. Alšem, Ad. Kašparem, Vlast. Radou aj. V jubilejním roce 1950 byl vydán velký ilustrovaný památník, dvě literární monografie a vědecký literárně historický sborník.
Všechny úkoly, které si Společnost předsevzala, byly splněny: Muzeum Aloise Jiráska bylo zřízeno za velké podpory ministerstva školství a kultury v letohrádku Hvězda (v 60. letech rozšířené na Muzeum A. Jiráska a Mikoláše Alše), postaven byl krásný bronzový pomník od Karla Pokorného na Jiráskově náměstí a došlo k úplnému vydání Jiráskových spisů. Po splnění těchto úkolů se Společnost Aloise Jiráska v roce 1960 dobrovolně rozešla a předala své jmění Národnímu muzeu v Praze.

V r. 1981 několik nadšenců obnovilo Společnost A. Jiráska, která byla zakrátko přeměněna na Kruh přátel díla A. Jiráska, organizačně přičleněný k muzeu ve Hvězdě. Tento spolek existoval až do zrušení Muzea A. Jiráska a M. Alše v r. 1992. Jeho dosavadní výbor založil opět Společnost Aloise Jiráska. Její činnost vychází ze skutečnosti, že literární dílo Jiráskovo je svou látkou a svými estetickými hodnotami trvale cenné pro šíření znalosti našich národních dějin i literární historie a tím přispívá k rozvíjení národní hrdosti a podpoře historického optimismu, jež jsou předpokladem výchovy mládeže i dospělých k vyšší národní i společenské kulturnosti.

Svatobor a Společnost Aloise Jiráska spojilo r. 1994 vzájemné kolektivní členství, zejména z iniciativy tehdejšího předsedy, nyní čestného předsedy Společnosti A. Jiráska, ing. Vlastimila Lebra, který byl jedním z prvních členů obnoveného Svatoboru po roce 1990. Oba spolky spojuje nejen týž cíl, byť naplňovaný různými formami, tj. úsilí o udržování a rozvíjení historické paměti u naší veřejnosti, ale jmenovitě i úcta k osobnosti samého Aloise Jiráska, který byl po mnoho let členem Svatoboru, posléze jeho ředitelstva a po několik let i jeho starostou (předsedou).

Společnost Aloise Jiráska pořádá přednášky, velmi často čerpající z archivního bohatství Památníku národního písemnictví a pořádá vycházky a výlety, zpravidla na místa spjatá buď se životem Mistrovým, nebo s dějištěm jeho knih. Pečuje o to, aby bylo Jiráskovo dílo soustavně studováno, ba nově i hájeno před znevažováním různými nedovzdělanými, ale o to hlasitějšími konjunkturalisty.

Kontaktní adresa:
Doc. PhDr. Miloš Zelenka, DrSc., předseda, Plzeňská 129, 150 00 Praha 5, tel. 257 212 533.
____________________________________________________________________


Společnost Františka Bílka

Přípravný výbor Společnosti Františka Bílka se poprvé sešel v lednu 1990 a úředně byla Společnost zaregistrována 7. března 1991. Za svůj program přijala především přispívat k seznamování veřejnosti u nás i v zahraničí s Bílkovou tvorbou a jejím duchovním odkazem. K tomuto cíli pořádat výstavy, přednášky, zájezdy za Bílkovým dílem a napomáhat různými kulturními akcemi odbornému studiu umělcova života a díla, to vše ve spolupráci s Národní galerií, Galerií hlavního města Prahy a dalšími kulturními institucemi.
První kulturní akcí, na níž se podílel ještě přípravný výbor, byl večer "František Bílek a jeho svět", pořádaný 30. května 1990 Lyrou Pragensis v Divadle hudby. Druhý bílkovský večer byl uspořádán opět ve spolupráci s Lyrou Pragensis v Lobkovickém paláci na téma "Stavba budoucího chrámu v nás" (podle názvu jedné Bílkovy práce), a to u příležitosti 20. výročí úmrtí dcery Františka Bílka, paní Berty Mildové-Bílkové. Oba večery byly téhož roku na podzim ještě reprizovány. Předním iniciátorem vzniku Společnosti Františka Bílka byl Přibyslav Šimice, který dodnes stojí v čele Společnosti. Motivaci pro své úsilí čerpal z osobního poznání potomků Františka Bílka, zejména z přátelství s paní Bertou Mildovou.
Jako první samostatnou akci uspořádala Společnost v prosinci 1991 zájezd do Chýnova u Tábora u příležitosti 50. výročí Bílkova úmrtí. V Chýnově, kde Mistr dlouho žil a pracoval v domě, jejž sám vytvořil podle svých představ, se konala vzpomínková slavnost, jíž se účastnila i Společnost Otakara Březiny z Jaroměřic nad Rokytnou. (Jak známo, byli Frant. Bílek a O. Březina, dlouholetí věrní přátelé.) Tento zájezd, při němž byl navštíven i Bílkův pomník Jana Husa v Táboře, byl prvním z řady dalších zájezdů v příštích letech, při nichž byly shlédnuty Bílkovy práce v Kolíně, Voticích, Klokotech u Tábora, Českých Budějovicích, Pelhřimově, Jaroměřicích, na Křemešníku atd. Jsou to sochy Jana Husa, Chelčického, Žižky, pamětní desky, náhrobky, oltáře modliteben církve československé husitské a další plastiky. Také na pražských vycházkách bylo mnoho příležitostí seznámit se s Bílkovým dílem, počínaje jeho domem-ateliérem na Hradčanech, dřevěným Krucifixem ve Svatovítském chrámu, přes inventář modliteben po náhrobní pomníky na Vyšehradě a zejména na Olšanech.

Společnost Františka Bílka se stala kolektivním členem Svatoboru podobnou cestou jako Společnost Aloise Jiráska - k tomuto kroku přispěla osobní iniciativa několika členů Bílkovy společnosti, kteří byli už předtím členy Svatoboru a došli k přesvědčení o užitečnosti spojení sil obou spolků, sledujících týž cíl - udržování památky kulturních velikánů české minulosti. Ze strany Svatoboru posilovalo jeho zájem i to, že František Bílek byl osobně spřátelen s mnoha literáty 19. a počátku 20. století, jimž Svatobor vždy věnoval zvláštní pozornost, zvláště s Juliem Zeyerem, jenž byl jako první pochován do Slavína - národní hrobky v péči Svatoboru.

Společnost Františka Bílka pořádá či spolupořádá i odborné konference, tematické večery k literárním pracím Františka Bílka, neopomíjí výstavy jemu věnované a příležitosti k publicistickým příspěvkům na bílkovská témata. Např. členky Společnosti dr. Mrázová a dr. Pavlíková přednášely o Bílkovi i v České besedě vídeňských Čechů, členka dr. Eva Buchmannová získala svojí disertační prací o Františku Bílkovi další doktorát na univerzitě v Salcburku. Společnost Františka Bílka také vydává dvakrát v roce svůj časopis Zprávy, věnovaný mnohdy objevným zajímavostem o životě a díle muže, jehož jméno nese.

Kontaktní adresy:
Aleš Nevečeřal, předseda, Přemyslovská 23, 130 00 Praha 3, tel. 222 713 150.
__________________________________________________________________________


Pěvecký sbor SVATOBOR

Pěvecký sbor SVATOBOR vznikl roku 1860 v Sušici, nad níž se tyčí vrch tohoto libozvučného, starobylostí dýchajícího jména. To je zcela samozřejmý důvod, proč si soubor dal tento symbolický název.

Sušický pěvecký sbor trvá déle než spolek ku podpoře literátů, jejž založil František Palacký s dalšími vlastenci roku 1862. Ten ve svém ohlášení úřadům nijak nevysvětluje, proč pro zakládaný spolek vybral právě jméno "Svatobor"; nebylo totiž jiných, těsnějších vazeb zakladatelských osobností k tomuto místu, a byla to nejspíš tato vlastnost - starobylost a libozvučnost, která vedla k této volbě. Z názorů a myšlenek Fr. Palackého lze vydedukovat dva možné motivy: Jednak ten název, tenkrát jako dnes, silně citově působí: pojí se k němu jakási odezva bájných svatých hájů, v nichž byla uctívána památka předků a jež byly místem rozjímání o věcech spojujících předešlé generace se současníky a jsou pobídkou k pokračování v jejich odkazu - tak, jak se to ozývá i v heslu Svatoboru "Pomáhej, osvěcuj, pamatuj!" Dalším motivem nepochybně mohlo být, že vrch Svatobor vévodí krajině, v níž od věků nebyla přemožena česká mluva, přestože se stále víc přibližoval příliv osadníků hovořících německým jazykem, kteří se usazovali v Českém království na této straně šumavských hvozdů a představuje tak jistý symbol náležitosti k češství.

Sušický pěvecký sbor tedy před nedávnem oslavil již 140 let svého trvání, v nichž přenáší z generace na generaci tradice sborového zpěvu. V současnosti má okolo čtyř desítek zpěváků, žen a mužů a jeho sbormistrem je již od roku 1976 Josef Baierl, působící na sušické Základní umělecké škole Františka Stupky. Nynější repertoár tvoří lidové písně evropských národů, skladby starých mistrů i současných autorů.
Svatobor není pouhým regionálním souborem. Pro své umělecké kvality je též zván do mnoha zemí a vystupuje i na různých mezinárodních soutěžích ve sborovém zpěvu, z nichž si již odnesl řadu i předních ocenění. Tak tomu bylo například v roce 1995, kdy se splnilo oboustranné odhodlání poznat se blíž - Svatobor se Svatoborem - a otevřít si tak cestu k něčemu společnému pěknému v budoucnosti. Sušický Svatobor se tehdy zúčastnil 9. pražských dnů sborového zpěvu za účasti souborů z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, Francie, Itálie, Rakouska, Belgie, Švýcarska, Litvy a Německa. Mezinárodní porotou byl tehdy Svatobor zařazen do stříbrného pásma, tedy mezi soubory na pomyslném druhém místě. Příkladem z poslední doby je loňské (r. 2000) pozvání do Walesu, kde Svatobor secvičil v originále, tedy v němčině, Haydnovo oratorium "Stvoření" společně se sborem Peter Singers z Bridgendu. Byl to jeden ze čtyř zahraničních koncertů, kromě 24 vystoupení ve vlasti, zakončených tradičními Vánočními koncerty.
Zvláště cenné na činnosti sušického Svatoboru je, že zůstává amatérským souborem. Jeho sbormistr to kdysi vyjádřil slovy: "Jak je to pěkné, být mezi lidmi, kteří si rádi zazpívají - právě pro radost, a ne pro peníze!" Což platí i o jiných kulturních činnostech, dodejme.

Kontaktní adresa:
Ivan Čámský (ředitel souboru), Jana Palacha 648, 342 01 Sušice II;
E-mail: ivan.camsky@worldonline.cz.
____________________________________________________________________


Česká společnost rukopisná

Česká společnost rukopisná byla založena (jako Československá) roku 1932 jako odezva na vystupování obhájců pravosti Rukopisů, jejichž čelným představitelem byl dvojnásobný rektor Univerzity Karlovy, vědec a filozof František Mareš. Činnost společnosti byla zastavena Němci za okupace a pak v 50. letech zcela zrušena. Česká společnost rukopisná obnovila činnost na ustavující valné hromadě 21. března 1993. Považuje za své poslání vědecké bádání a popularizaci poznatků o staročeských rukopisech, především ale snahu o řešení sporných otázek kolem Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského a památek s nimi spojených.
Jestliže některé spory o původu RKZ přetrvávají a jsou argumentovány, není možné nařídit o nich mlčení. Zdá se, že těžiště se přesunulo k otázce, zda byl Václav Hanka t v ů r c e m padělaných památek, jak se o něm po století výzkumů ustálilo obecné tvrzení. Po hmotném průzkumu Rukopisů, který provedl naposledy na přelomu 60. a 70. let 20. stol. Kriminalistický ústav, je nepochybné, že jde o palimpsest - nový rukopis po odstranění (vyškrábání) původního textu; v případě RK jím byly žalmy, napsané ve 13. století. Některé technické vlastnosti nově napsaného textu (tj. RKZ) však nevylučují, že ten byl na místě odstraněného textu napsán mnohem dřív než až počátkem 19. století (za Hanky), a to již kolem roku 1500. (Hypotézu o tom, od prof. Z. F. Daneše, najdeme ve Sborníku Národního muzea XXXVII, s nímž je možno seznámit se např. ve studovně Knihovny Národního muzea.)
Účelem této informační stati není pouštět se dál, byť jen o krůček, v popisu současných argumentů a protiargumentů. To má ve své náplni právě Česká společnost rukopisná, která se zabývá přednáškami a vyznačuje se i obsáhlou publikační činností. Kromě monotematických titulů už také vyšly 4 svazky Almanachu rukopisné obrany a vícero kratších studií k tématům, jimž se Společnost věnuje. Vydává je nakladatelství NEKLAN, Praha 5, Plzeňská 121. Společnost má od r. 1995 i vlastní občasník Zprávy České společnosti rukopisné.

Svatobor a Českou společnost rukopisnou sblížila osobnost Václava Hanky, jemuž jako prvnímu Svatobor zřídil pomník na Vyšehradském hřbitově.
Spojování V. Hanky s historií objevení RKZ mnohdy zastiňuje ostatní jeho zásluhy jako literárního historika, překladatele ze srbštiny, polštiny a ruštiny, editora staré české literatury (např. jeho vydáním Dcerky se poprvé v nové době vrátilo do české literatury dílo Husovo). Byl to také on, kdo navrhl a prosadil tzv. analogickou reformu českého pravopisu na základě gramatiky Jos. Dobrovského, která v podstatě platí dodnes a byla po jeho vzoru zavedena také např. v lužickosrbském pravopise.

Každý, kdo se hlouběji zajímá o RKZ, dobře ví, jak rozsáhlá literatura o nich existuje; nezvolí-li jinou cestu, může tak učinit právě prostřednictvím České společnosti rukopisné. Kdo má zájem, může se spojit přímo s Českou společností rukopisnou na adrese: Jugoslávských partyzánů 21, 160 00 Praha 6, nebo může navštívit její stránky na internetu: http://kix.fsv.cvut.cz/rkz. Tam je možno nalézt základní informace o Rukopisech, jejich fotografie a texty, informace o České společnosti rukopisné, její stanovy a program, průvodce historií rukopisného sporu (s přehledem, kdo je kdo v této oblasti - více než 500 jmen osob, obhájců i odpůrců pravosti RKZ, i osob neutrálních v tomto sporu). Velmi rozsáhlá kniha Dr. J. Enderse Rukopis Zelenohorský a Královédvorský, vznik, styl a básnická hodnota staročeské orální poezie je vystavena v hypertextovém tvaru.

Kontaktní adresa:
Karel Nesměrák, předseda;
operativní kontakt: Ing. Jaroslav Gagan, knihovník, gagan@fsv.cvut.cz tel. 224 354 536
____________________________________________________________________